Z Instrukce Redemptionis Sacramentum

"Slavení Eucharistie v mešní oběti je vpravdě zdrojem i cílem úcty, jež se oltářní svátosti prokazuje mimo mši. Eucharistické způsoby se po mši uchovávají především proto, aby věřící, kteří nemohou být na mši, zvláště nemocní a staří, byli spojeni posvátným přijímáním s Kristem a jeho obětí, jež se ve mši přináší." Toto uchovávání dovoluje mimo to i zvyk uctívat tuto velkou svátost a prokazovat jí takovou posvátnou úctu, jaká přísluší Bohu. Proto mají být podporovány určité formy uctívání nejen soukromého, ale i veřejného a společného, tak jak byly Církví zavedeny a schváleny. (RS, 129)

Kult, kterým je Eucharistie obklopena mimo mši svatou, má v životě církve neocenitelnou hodnotu. Je úzce spjat s konáním eucharistické oběti. Veřejná i soukromá zbožnost vůči Nejsvětější eucharistii by proto měla být horlivě vštěpována i mimo mši, aby věřící uctívali Krista, který je skutečně a skutečně přítomen, který je "knězem budoucích dob" a Vykupitelem všeho. "Je tedy úkolem pastýřů církve, aby také svým vlastním svědectvím povzbuzovali k eucharistické úctě, k setrvání v adoraci před Kristem přítomným v eucharistických podobách, zejména při vystavení Nejsvětější svátosti." (RS, 134)

Během dne ať věřící nezanedbávají návštěvu Nejsvětější svátosti, protože je to důkaz vděčnosti, znamení lásky a výraz uznání pro Krista Pána, který je tam přítomen. Kontemplace Ježíše přítomného v Nejsvětější svátosti, jako duchovní přijímání, úzce spojuje věřícího s Kristem, jak ukazuje příklad mnoha svatých. Pokud tomu nebrání závažný důvod, kostel, v němž je uchovávána Nejsvětější eucharistie, by měl být otevřen věřícím alespoň několik hodin denně, aby se mohli modlit před Nejsvětější svátostí. (RS. 135)

Ordinář by měl usilovně podporovat eucharistickou adoraci za účasti lidu, ať už krátkou, delší nebo věčnou. V posledních letech totiž v mnoha místech nachází adorace Nejsvětější svátosti své správné místo v každodenním životě a stává se nevyčerpatelným zdrojem svatosti, i když existují také místa, kde je téměř úplný úpadek praxe eucharistické adorace. (RS, 136)

Vystavená Nejsvětější svátost však nikdy nesmí být, ani na krátkou dobu, ponechána bez dostatečného dohledu. Proto je třeba postupovat tak, aby v určených časech byli vždy přítomni někteří věřící, třeba i na směny. (RS, 138)