Z Instrukce Eucharisticum mysterium

Nikdo by neměl pochybovat o tom, že „všichni věřící v Krista podle zvyku přijatého v katolické církvi mají Nejsvětější svátosti prokazovat nejvyšší úctu, která náleží pravému Bohu. Tato svátost by totiž neměla být méně uctívána proto, že jej Kristus Pán ustanovil k přijímání". Je také třeba uctívat Krista v uchovávané svátosti, protože je tam podstatně přítomen skrze proměněný chléb a víno, což se podle Tridentského koncilu nejvhodněji nazývá proměnou. (EM, 3f)

Eucharistické tajemství je tedy třeba posuzovat v celé jeho šíři, a to jak v samotném obřadu mše svaté, tak v uctívání svatých hostií, které jsou po mši svaté uchovávány, aby se prodloužila milost oběti.

Z těchto předpokladů je třeba vyvodit normy týkající se praktického uspořádání úcty náležející této svátosti také po mši svaté a jejího propojení s náležitým uspořádáním oběti mše svaté podle předpisů II. vatikánského koncilu a dalších dokumentů Svatého stolce týkajících se tohoto tématu. (EM, 3g)

Není od věci připomenout, že základním a primárním účelem uchovávání svatých hostií v kostele mimo mši svatou je podávání svatého přijímání; sekundárním účelem je rozdávání svatého přijímání mimo mši svatou a adorace našeho Pána Ježíše Krista skrytého v těchto hostiích. Uchovávání svatých hostií pro nemocné totiž vedlo k vzniku chvályhodného zvyku uctívání tohoto nebeského pokrmu uchovávaného v chrámech.

Tento kult uctívání má pevný a trvalý základ, hlavně proto, že víra v reálnou přítomnost Pána vede zcela přirozeně k vnějšímu a veřejnému projevu této víry. (EM, 49)

Když věřící uctívají Krista přítomného v svátosti, ať si uvědomují, že tato přítomnost pochází z oběti a směřuje k svátosti svatého přijímání, která je zároveň sakramentální i duchovní.

Zbožnost, která věřící vede k účasti na svaté eucharistii, je tedy přitahuje k plnému podílu na velikonočním tajemství a k vděčné odpovědi na dar toho, který svým lidstvím neustále vlévá Boží život do členů svého Těla. Pobývajíce u Krista Pána, vžívají se jeho nejhlubší důvěrnosti a vylévají před ním své srdce za sebe a za všechny své blízké, modlí se za mír a spásu světa. Obětujíce s Kristem celý svůj život Otci v Duchu Svatém, čerpají z tohoto podivuhodného společenství růst ve víře, naději a lásce. Takto podněcují právě tyto dispozice, aby díky nim mohli s náležitou zbožností slavit Pánovu památku a často přijímat ten chléb, který nám Otec dal.

Ať se tedy věřící snaží podle svého způsobu života uctívat Krista Pána ve svátosti. Pastýři ať je k tomu vedou svým příkladem a povzbuzují slovy. (EM, 50)

Pastýři ať dbají na to, aby všechny kostely a veřejné kaple, kde je uchovávána Nejsvětější eucharistie, byly otevřeny alespoň po větší část dopoledne a odpoledne, aby se věřící mohli snadno modlit před Nejsvětější svátostí. (EM, 51)