Z encykliky Misterium fidei Pavla VI.

Katolická církev zachovávala víru v přítomnost Kristova těla a krve v eucharistii nejen prostřednictvím učení, ale i životem, protože tomuto velkému svátosti vždy prokazovala úctu, která náleží pouze Bohu. Svatý Augustin o tom říká: „V tomto těle (Pán) zde chodil a toto tělo nám dal k jídlu pro naše spasení, a nikdo nejí toto tělo, aniž by mu nejprve vzdal hold uctívání, a nejenže nehřešíme, když ho uctíváme, ale hřešili bychom, kdybychom ho neuctívali“. […]

Tento kult úcty, který náleží svátosti eucharistie, projevovala a projevuje katolická církev nejen během obřadů mše svaté, ale i mimo ni, tím, že co nejpečlivěji uchovává konsekrované hostie, vystavuje je k veřejné úctě věřících a nese je v procesích mezi radostným davem shromážděného lidu. […]

Nikomu neuniká, že Boží eucharistie dává křesťanskému lidu důstojnost, kterou nelze náležitě ocenit. Kristus je totiž skutečně Emanuel, tedy „Bůh s námi“, a to nejen během obětování a slavení svátosti, ale také po obětování a po slavení svátosti, kdy je eucharistie uchovávána v kostelech a kaplích. Je totiž dnem i nocí uprostřed nás, přebývá mezi námi plný milosti a pravdy (srov. J 1,14); formuje naše zvyky, posiluje ctnosti, utěšuje smutné, posiluje slabé a povzbuzuje všechny, kteří se k Němu přibližují, aby Ho napodobovali, aby se podle Jeho vzoru učili být tichými a pokornými srdcem a nehledali vlastní prospěch, ale Boží. Kdokoli tedy přistupuje ke Svaté eucharistii s mimořádnou zbožností a snaží se ochotně a velkoryse oplácet lásku milujícího Krista, ten prožívá a hluboce chápe, ne bez velké radosti a užitku pro duši, jak cenný je život skrytý s Kristem v Bohu (srov. Kol 5,5) a jak velkou hodnotu má rozhovor s Kristem, nad čím není na této zemi nic milejšího, nic účinnějšího na cestě ke svatosti.

Víte také, ctihodní bratři, že Eucharistie je uchovávána v chrámech nebo kaplích jako duchovní centrum řeholní komunity nebo farní obce, ba dokonce celé církve a celého lidstva, neboť pod rouškou Kristovy podoby obsahuje neviditelného Hlava církve, Spasitele světa, střed všech srdcí, skrze něhož je všechno a my skrze něho (1 Kor 8,6).

Proto uctívání Boží eucharistie nesmírně povzbuzuje duši k rozvíjení „společenské“ lásky, díky níž stavíme společné dobro nad dobro soukromé, angažujeme se v záležitostech farnosti a celé církve a rozšiřujeme lásku na celý svět, protože všude rozpoznáváme údy Kristovy.