Z apoštolského listu 

Una fedeltà che genera futuro

23. Identita kněží se utváří kolem jejich bytí a je neoddělitelná od jejich poslání. Kdo "se snaží najít kněžskou identitu introspektivním zkoumáním svého nitra, možná nenajde nic jiného než znamení, která říkají „vyjdi ven“: vyjděte ze sebe, vyjděte hledat Boha v adoraci, vyjděte a dejte svému lidu to, co vám bylo svěřeno, a váš lid se postará o to, abyste pocítili a ochutnali, kým jste, jak se jmenujete, jaká je vaše identita, a dá vám radovat se ze stonásobku, který Pán slíbil svým služebníkům. Pokud nevystoupíte ze sebe, olej zhořkne a pomazání nemůže být plodné. [22] Jak učil svatý Jan Pavel II., „kněží jsou v Církvi a pro Církev svátostným ztvárněním Ježíše Krista, Hlavy a Pastýře, autoritativně hlásají jeho slovo, opakují jeho gesta odpuštění a nabídky spásy, zejména křtem, svátostí pokání a eucharistií, projevují jeho milující péči až k úplnému darování sebe sama za stádo, které shromažďují v jednotě a vedou k Otci skrze Krista v Duchu“. [23] Tak se kněžské povolání rozvíjí mezi radostmi a útrapami pokorné služby bratřím, kterou svět často neuznává, ale po které hluboce touží: setkání s věřícími a důvěryhodnými svědky Boží lásky, věrné a milosrdné, je primární cestou evangelizace.