Z apoštolského listu 

Mane nobiscum Domine 

Zejména je třeba pěstovat, jak při slavení mše svaté, tak i při eucharistické úctě mimo mši svatou, živé vědomí skutečné přítomnosti Krista a dbát na to, aby se o tom svědčilo tónem hlasu, gesty, způsobem pohybu, celým chováním. V této souvislosti normy připomínají – a já sám jsem to měl nedávno příležitost potvrdit (pozn. 15) – význam, který je třeba přikládat okamžikům ticha, ať už při slavení mše svaté, nebo při eucharistické adoraci. Jedním slovem, je nezbytné, aby celý postoj k eucharistii, jak ze strany služebníků, tak ze strany věřících, byl provázen nejvyšší úctou.

Přítomnost Ježíše v tabernákulu by měla být jakousi přitažlivou silou pro stále větší počet duší, které jsou do něj zamilované, schopné dlouho naslouchat jeho hlasu a téměř cítit tlukot jeho srdce. „Ochutnejte a uvidíte, jak dobrý je Pán!“ (Ž 34 [33], 9).

Ať se řeholní a farní společenství zaváží k eucharistické adoraci mimo mši svatou. Zůstaňme dlouho na kolenou před Ježíšem Kristem přítomným v Eucharistii a svou vírou a láskou odčiňme zanedbávání, zapomnění a dokonce urážky, které náš Spasitel zažívá na tolika místech světa. V adoraci prohlubujme svou osobní i společnou kontemplaci pomocí modlitebních knih, které čerpají inspiraci ze Slova Božího a ze zkušeností mnoha starověkých i současných mystiků. Také růženec, chápaný v jeho hlubokém biblickém a kristocentrickém významu, na který jsem upozornil v apoštolském listě Rosarium Virginis Mariae, se stane zvláště vhodným způsobem eucharistické kontemplace, uskutečňované společně s Marií a v její škole (pozn. 17). (MND, 8)

O Sacrum Convivium, in quo Christus sumitur! [Ó svatá hostino, v níž se přijímá Kristus!] Iniciativa Roku eucharistie vychází z úžasu, který v církvi vzbuzuje toto veliké tajemství. Tento úžas neustále naplňuje mou duši. Z něj vzešla encyklika Ecclesia de Eucharistia. Považuji za velkou milost sedmadvacátého roku svého petrovského úřadu, který brzy začnu, možnost nyní vyzvat celou církev, aby tímto nejzvláštnějším způsobem kontemplovala, velebila a uctívala tento nevýslovný svátost. Ať je Rok Eucharistie pro všechny cennou příležitostí k novému uvědomění si, jaký neporovnatelný poklad Kristus svěřil své Církvi. […]

Neočekávám žádné mimořádné věci, ale to, aby všechny iniciativy byly charakterizovány hlubokým duchovním prožitkem. Kdyby výsledkem tohoto roku bylo alespoň oživení slavení nedělní mše svaté ve všech křesťanských společenstvích a věnování více času a pozornosti eucharistické adoraci mimo mši svatou, pak by tento rok milosti splnil v něj vkládané naděje. V každém případě je dobré mířit vysoko a nespokojit se s průměrností, protože víme, že se vždy můžeme spolehnout na Boží pomoc. (MND, 29)